osteodynamika

Osteodynamika je manuální léčebný systém. Základem této terapie je komplexní péče o všechny složky opěrného aparátu. Tento systém je definován fyzikálními ději, které při terapii probíhají. Jde o cílené použití pohybu, tlaku, síly a energie v určitém časovém úseku. Osteodynamika je založena na znalosti biomechaniky kloubů, což je tvar a pohyb kostí v kloubním pouzdru. Zabývá se všemi prvky opěrného aparátu, včetně všech pojivových tkání a fascií, jejich vzájemným propojením a funkcí. Bez vedlejších účinků rozpoznává a reguluje poruchy kloubní biomechaniky a vychází z poznatku, že základ lézí v měkkých tkáních pochází z nesprávné polohy a funkce v kloubních spojeních.


Jedná se o nediagnostickou metodu s celostním pohledem na zdravotní obtíže organismu. Ošetřuje celé tělo bez zaměření pozornosti na problematickou část. Nehledá příznaky, ale především se snaží pochopit a rozpoznat příčiny, které způsobily stav nerovnováhy či nemoci.

Tato terapie vychází ze tří základních směrů

1.    Dornovy metody - ta se cíleně zaměřuje na biomechaniku kloubních spojení a ošetření mechanických posunů v kosterním aparátu, využívá pohyb pacienta a terapeutický tlak rukou
2.      Kraniosakrální osteopatie -  řeší v těle fyzické i psychické bloky, k řešení těchto stavů využívá pohyb, který se odehrává uvnitř těla, což je pohyb mozkomíšního moku a pohyb tkání.
3.       Osteopatie - zabývá se celým systémem opěrného aparátu, který umožňuje pohyb těla, tento systém tvoří kosti, klouby, vazy a ostatní pojivové tkáně, zejména fascie, nápravou vzájemných poměrů se navozuje rovnováha a správná funkce organismu.

Osteodynamika je terapie, která propojuje tyto tři metody. Dokáže ovlivňovat postavení kostí v těle z vnějšku, s použitím terapeutova tlaku a pohybu, ale zároveň dokáže ovlivnit stav fascií a ovlivnit funkci těla na buněčné úrovni. Propojením technik dochází k rychlejší úlevě pacienta a rychlejší regeneraci organismu a rychlejšímu návratu k normálu.

Cílem Osteodynamiky je uvolnění stažených, slepených a nepohyblivých fasciálních struktur a podnítit jejich uvolnění, hydrataci a lepší vzájemnou skluznost. Přímé působení terapeutického tlaku na tkáň a pomalý pohyb účinně navozuje správný fyziologický stav pojivových tkání. Pro tuto terapii je nejdůležitější umění palpace-hmatu a citlivosti. Terapeut působí pomocí rukou na ošetřované části těla podle daného schématu. Řídí se pravidlu přírody a biomechaniky a nenásilně manipuluje s opěrným aparátem. Terapie vždy probíhá za pomalého pohybu ošetřovaného. Tento pohyb může být aktivní (pacientem) nebo podle potřeby pasivní (terapeutem). Cílem je splynutí s pacientem v synchronizovaném pohybu. Tím postupem lze navodit ve tkáni stav relaxace, tzv. "bodu tání". Uvolněná tkáň umožní terapeutovi manipulovat s postavením kostí.

Indikace a kontraindikace:
Osteodynamické techniky nejsou agresivní a invazivní pro tělo. Přesto vyvolávají změnu vzorců v biomechanice, v imunitních a metabolických procesech těla. Jde tedy o metodu, která má široké použití. Nejúčinnější je její použití jako preventivní ošetření. Předchází se rozvoji zdravotních problémů a změn fyziologických funkcí, které vznikají z přetrvávajícího napětí fascie.

Kontraindikací jsou všechny stavy, které vyžadují přednostně řešení a vyžadují pro organismus klidový režim: záněty, celkové i lokální, bakteriální a infekční onemocnění, zasahující celý organismus.

Veškerý text byl čerpán ze skript Osteodynamika pí. Andrey Dunové www.osteodynamika.cz